V čele „evropského vojska“ žena

V sobotu se v Bruselu konala mimořádná evropská rada. Hlavními body jejího programu byla volba předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Asi nejzásadnější v těchto okamžicích je to, že se na summitu v Bruselu stala vysokou představitelkou Italka Federica Mogheriniová, která je známá svojí výrazně proruskou orientací.

Tuto volbu naštěstí trochu vyvažuje to, že do čela Evropské rady se dostal Polák Donald Tusk. Obávám se, že o postu pro Federicu Mogheriniovou nerozhodlo racionální uvažování, ale genderový handl, který spolu s handlem politickým může dostat Evropskou unii do prekérních situací, kdy nebude schopná rychle a efektivně reagovat na velice složitou geopolitickou situaci okolo nás. Ostatně polický a genderový handl je typický pro všechny orgány EU a už dlouho nejde o kvalitu a vhodné předpoklady, ale o prachsprostý obchod něco za něco – bohužel.

Evropa tak opět, namísto toho, aby jednala, bude možná jen žvanit. Má nyní sice svoji Vlastu Parkanovou či Karolínu Peake – jak to ale dopadlo u nás, víme – jak to dopadne v Unii, se můžeme zatím jen dohadovat. Vzhledem k tomu, že ukrajinská krize jednoznačně poukázala na slabiny evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky, vůbec z tohoto vývoje nejásám. A určitě ani Pobaltské země a Polsko, které jsou v první linii východoevropské krize. Před vysokou představitelkou stojí složitá témata – Ukrajina – kde Moskva rozpoutala regulérní válku, Islámský stát v Levantě (ISIL) – jehož příslušníci vraždí a páchají genocidu na obyvatelstvu v Iráku a Sýrii, pásmo Gazy s nestabilitou vyvolávanou agresivitou Hamásu a dalších ozbrojených skupin podnikajících ozbrojené akce z autonomního území Palestiny vůči Izraeli, vir Ebola šířící se ze zemí západní Afriky už i do Evropy. Je toho dost a pouhým úsměvem pod blonďatými vlasy se to nezvládne. To není vůbec nic proti blondýnkám, pouze se jedná o charakteristické rysy naší nové evropské vysoké představitelky.

Ale nejen EU nemá jasno, jak se postavit k dění  na východ od nás. Jediný Lubomír Zaorálek drží dlouhodobě jasnou a konkrétní linii. Miloš Zeman také přitvrdil, pouze Bohuslav Sobotka se utápí v řečech o diplomatickém řešení, dostává se ale do izolace. Mnoho slov, málo myšlenek. I proto adresuje v těchto hodinách skupina senátorů premiérovi otevřený dopis:

„S velkým znepokojením sledujeme intervenci ruských vojsk na výsostné území Ukrajiny a rozhodně ji odmítáme. Rozhodně odmítáme také otevřené a nezodpovědné vyhrožování prezidenta Putina jadernými zbraněmi, které je v kontextu událostí na Ukrajině krajně nebezpečné nejen pro nejbližší sousední státy Ruska, ale i pro celou Evropskou unii a celý svět. Vyzýváme proto ministerského předsedu Bohuslava Sobotku, aby na nastávajícím summitu NATO zásadně podporoval práva Ukrajiny jako samostatného a suverénního státu a spolu s Polskem a dalšími členy NATO se rozhodně postavil ruské agresi.“

Miroslav Krejča

září 2014